O výstavě

Voda, jeden z přírodních živlů, provází člověka od jeho narození po smrt. Přijmeme-li obecně uznávaný vědecký názor o vzniku života na Zemi, zjistíme, že se tu počátky vývoje organismů pojí právě s vodou. Celkový podíl vody v těle člověka se pohybuje v závislosti na věku a pohlaví od 75% u kojence do 46% u seniora. Aby měli lidé vodu ve své blízkosti, osidlovali území v těsné blízkosti řek. Následně přetvářeli krajinu, v níž budovali rybníky, rybniční soustavy, ve 20. století velká přehradní díla. Vodu si přibližovali také ke svým obydlím. Ve městech byly budovány vodovody svádící vodu z prameniště do společných kašen na náměstí, na venkově často plnily funkci veřejné studně. Toky člověk postupně korigoval, vytvářel umělá koryta. Přitom ovšem často zapomínal na dravost vody. Všechny tyto formy působily, působí a budou působit na lidskou mysl, život a kulturu. Malířská, sochařská i hudební díla inspirovaná vodou významně obohatila lidskou uměleckou tvorbu.

Alegorie řeky Želivky na pražské vodárně v Podolí.

Jednou z významných řek na území okresu Pelhřimov je Želivka. Svou délkou neohromující, svým posláním zásadní. O velmi úzkém vztahu lidí k řece svědčí různá pojmenování, jimiž byla od středověku označována. I v současné době nese její horní tok označení Hejlovka, jako Želivka se ale v mapách označuje až od soutoku Hejlovky s Jankovským potokem. Její "počátek" byl vznikem Sedlické přehrady v roce 1927 posunut o několik desítek metrů dál po toku. Právě rok 1927 byl prvním okamžikem výrazného zásahu do krajiny protkané Želivkou. Následovalo vybudování tzv. vyrovnávací přehrady pod Vřesníkem. Díky svým velikostem se vodní díla v běžné řeči místních obyvatel označovala a označují jako Velká a Malá přehrada. Obě vděčí za svůj vznik touze člověka získávat z vodní energie energii elektrickou v hydroelektrárně pod Sedlicí. Již od 60. let 20. století ovšem lidé na Pelhřimovsku začali pociťovat potřebu hledat větší zdroje pitné vody. Lokálně budované vodovody pocházející převážně z období přelomu 19. a první poloviny 20. století přestaly vyhovovat. A právě Sedlická přehrada byla zvažována v první fázi jako zdroj vody pro vodovod Hu-Pe-Pa, tedy pro zásobení měst Humpolec - Pelhřimov a Pacov. Posléze byl tento projekt opuštěn a následně byla vybudována Švihovská přehrada - jedna z největších vodních nádrží ve střední Evropě zásobující vodou Prahu, část středních Čech, jižních Čech a část kraje Vysočina. Rovněž i ta se nacházela na toku řeky Želivky. K ní přibyla navíc nad Želivem přehrada Trnávka, coby dílo zachycující naplaveniny z horního toku této dravé říčky.

Zatímco před mnoha staletími podél toku vznikala četná sídla, v 70. letech 20. století byla některá zbořena, nejbližší okolí řeky kolem nově vzniklé Švihovské přehrady uzavřeno a následně život v okolí jednotlivých míst ovlivněn vyhlášením ochranných pásem. Jak ovšem žili na Pelhřimovsku, Humpolecku, Pacovsku lidé v souladu s vodou, když byla uctívaná, ale i obávaná? Zasáhly zdejší krajinu snahy po budování rybničních soustav v raném novověku? Na příkladu vybraných lokalit najdou odpověď návštěvníci výstavy Člověk a voda v minulosti. 90 let Sedlické přehrady, která se koná u příležitosti 90. výročí kolaudace Sedlické přehrady pod Sedlicí.